Slovo demence je nám všem, napříč generacemi, zřejmě dobře známé. To jsem si uvědomil zrovna nedávno, když jsem kráčel kolem místní školy a dva mladíci se tam předháněli ve vzájemných urážkách. V jednu chvíli jeden z nich tomu druhému řekl, že je “dement”, protože “tý holce neposlal toho slintajícího smajla”. V tu chvíli svému kamarádovi vlastně přímo sdělil, že je postižen mozkovou chorobou, která se vyznačuje degenerativními změnami v mozku. No, kdyby ten nebohý klučina býval raději poslal “toho slintajícího smajla tý holce,” ušetřil by si tím zřejmě spoustu problémů v jeho duševním životě. Když se teď ale odkloníme od popichující se mládeže, jiní lidé zase s podobnými slovy nešetří při hodnocení politické situace v České republice, sledování fotbalového či hokejového zápasu, anebo lamentování při dopravní špičce ve městě.
V poslední době se ale do popředí dostává příbuzný termín – “digitální demence”. Má-li se klasická demence vyznačovat degenerativními změnami v mozkové tkáni, u té digitální budou mít takovou změnu na svědomí právě novodobé digitální přístroje, které jsme zvyklí každodenně používat. Ano, řeč je o mobilních telefonech, tabletech, anebo třeba noteboocích. Právě to se snaží naznačit průkopník tohoto termínu, německý neurovědec Manfred Spitzer. Digitální demence má v poslední době vysokou publicitu nejen v médiích. Diskutuje se o ní rovněž na veřejnosti, a to jak té odborné, tak i laické.
S termínem “Digitální demence” přišel poprvé německý neurovědec Manfred Spitzer ve stejnojmenné knize (2014, nakl. Host). Spitzer se snaží přiblížit skutečnost, že přílišné využívání moderních technologií může vést k postupnému rozpadu kognitivních funkcí mozku. Ohrožena je tedy např. pozornost, myšlení, paměť ad. Knihu vřele doporučuji si přečíst, pokud vás téma zajímá. Za rozumnou cenu ji najdete třeba na Alze, kde má rovněž vysoké hodnocení.
Pro většinu dnešních lidí je produktivita a zodpovědnost spojena právě s využíváním moderních technologií. V práci je to nutnou součástí plnění každodenních pracovních povinností. V osobním čase je to pak způsob, jak být ve spojení s rodinou, přáteli, anebo třeba známými, se kterými nejsme úplně běžně v kontaktu. Tělo tak nemá dostatek možností si alespoň chvilku odpočinout od technologií a je jimi do slova a do písmene zavaleno. Digitální demence, termín neurovědce Manfreda Spitzera, je používán právě v souvislosti s rozpadem kognitivních funkcí mozku vlivem nadužívání digitálních technologií.
Vzpomínám si na dobu, kdy jsem byl na základní škole. Tehdy jsem si s jistotou pamatoval telefonní čísla mých rodičů i prarodičů a některých kamarádů. Pokud jsem potřeboval najít cestu z bodu A do bodu B, musel jsem se spolehnout na tištěnou mapu, anebo na vlastní intuici. Bez problému jsem si pamatoval střípky z běhu jednotlivých dnů. Ale jak je to dnes? Zkuste si sami sobě zcela upřímně odpovědět na otázku, zda si pamatujete čísla lidí kolem vás, jejich data narození, zda dovedete dorazit z bodu A do bodu B pouze na základě vaší vlastní intuice, anebo zda si pamatujete, o čem jste si včera povídali s partnerem? Pokud jste odpověděli na vše “ano”, gratuluji vám! V opačném případě se můžete potýkat s následky nadměrného používání digitálních technologií, které nás “odnaučují” tomu, co bylo dříve naprostou samozřejmostí, a možná i otázkou naší sebezáchovy. Spitzer v knize uvádí konkrétní, takřka tragikomické, příklady toho, jaké to pro nás může mít následky. Zkuste si představit, že pokladní počítá na kalkulačce 2+2 a nedovede si všimnout, že výsledek 400 není správný. Nebo že se bankéř přepočítá o 55 milionů korun apod.
Vraťme se teď na chvilku k oněm dvěma mladíkům, které jsem nedávno potkal před místní školou. Hašteřili se právě kvůli tomu, že jeden z nich “neposlal holce slintajícího smajla”. Právě to mě vede k zamyšlení, že v současné době jsme stálými účastníky virtuálního prostředí. Brouzdáme na internetu, sdílíme s lidmi naše životy na sociálních sítích, místo reálných emocí si jenom “posíláme smajly” a když náhodou ztratíme cestu, pomůže nám náš věrný přítel – chytrý telefon s navigací, který nás spolehlivě dovede. V důsledku toho všeho vlastně úplně zapomínáme na to, pro co jsme byli evolučně vyvinuti. Sám Spitzer o tomto píše – náš mozek se po dlouhou dobu vyvíjel tím, že se přizpůsoboval určitým životním podmínkám, k nimž digitální média rozhodně nepatřila. Za jeden ze zásadních problémů považuje to, že místo na vlastní rozum se začínáme spoléhat výhradně na naše digitální pomocníky, které máme vždy při ruce. Místo zapamatování si nějaké cesty používáme navigaci, místo zapamatování si čísla na známého používáme mobilní seznam kontaktů a mnohé podobné situace.
“Když se nad tím tak zamyslím, tak musím přiznat, že pociťuji negativní účinky digitálních médií, ale nejsem z nich zoufalý, protože vím, že jsou daní za mnoho pozitivních dopadů digitálních médií. No a my na tom, v jaké žijeme době, už asi nic nezměníme, takže se s tím musíme smířit a lépe se naladit optimisticky a vidět na tom to lepší.”
prof. Cyril Höschl
Abychom ale nezůstávali od “škarohlídského” pohledu na věc, ze stany odborné veřejnosti přicházejí rovněž optimističtější výhledy. Velmi zajímavý je rozhovor na Českém rozhlasu Dvojka s předním českým psychiatrem, prof. Cyrilem Höschlem. Profesor namítá mimo jiné to, že nemáme na to dostatečnou časovou periodu pozorování, abychom mohli o tématu digitální demence vyvozovat kritické a naprosto spolehlivé výroky. Stejně tak moderní technologie tu s námi nejsou dostatečně dlouhou dobu. Velmi snadno se podle něj z určité teze může stát jistý druh “náboženství”, které může být v jistém slova smyslu i škodlivé. Jak říká profesor Höschl, na skutečnosti, že zde máme digitální média nic nezměníme, alespoň ne v tuto chvíli. Je tedy lepší se naladit optimisticky a vidět na tom to lepší. Přemýšlejme tedy například o tom, jak můžeme podporovat náš mozek v tom, aby “nezakrňoval” a co nejlépe předcházel digitální demenci.
Digitální demence – jak jí předcházet a pozitivně podporovat náš mozek?
1. Omezte využívání digitálních technologií
Zkuste omezit pobyt u digitálních technologií na dobu nezbytně nutnou. Ideálně na dvě hodiny denně. Jedině tak bude mít váš mozek prostor k tomu si od technologií odpočinout.
2. Snažte se co nejvíce zapojovat vaší hlavu
Pokud si něco pravidelně zapisujete do mobilu, zkuste si to místo toho zapamatovat. Pokud hledáte cestu, zkuste jít podle mapy, značek, anebo se někoho zeptejte. Každý den hledejte příležitosti k tomu, abyste co nejvíce zapojovali váš mozek a nenahrazovali jeho činnost digitálními technologiemi. Věřte, že se vám to v dobrém vrátí nazpět!
3. Zkuste se učit nový jazyk nebo hrát na nástroj
Učení se novým činnostem, jako třeba jazyku nebo hraní na nástroj, je dokonalým způsobem jak předcházet degeneraci mozku. Může to být velmi významný prvek boje proti různým typům demence – a to se vyplatí.
4. Pěstujte si fyzičku
K tomu, aby byl mozek aktivní a zdravý je jednou z nejlepších cest právě pravidelné cvičení. Dopřejte si týdně alespoň 150 minut fyzické aktivity. Tělo Vám to v dobrém vrátí!
5. Čtěte knihy – ty v papírové podobě
Čtení je další výtečnou aktivitou, která podporuje zdravou funkci mozku. Pozor ale na čtení z elektronických čteček typu Kindle.
6. Užívejte si reálného života a omezujte ten virtuální
Člověk byl evolučně vyvinut k interakcím s reálným světem a s reálnými lidmi. K našemu životu toto zkrátka neodlučitelně patří. A máme tolik možností, jak toto uvádět do praxe, například:
- cvičení
- čtení
- běhání
- koníčky
- rozvíjení kreativity
- čtení novin a knih
- hraní deskových her
- a mnoho dalšího…
